Zajímavosti

Malíř, návrhář loutek a dřevěných hraček, divadelní scénograf. Designér porcelánových a skleněných souprav a scénárista řady výstav v Československu i v zahraničí. Grafik, průkopník nové typografie a vizuálního stylu. Tvůrce plakátů a nespočetných grafických úprav knih, ale i autor výchovně progresivní architektonické stavebnice.

Tím vším se s celosvětovým úspěchem během svého života stihl stát plzeňský rodák Ladislav Sutnar.

Ladislav Sutnar se narodil se v roce 1897. Po ukončení 1. České státní reálky v Plzni vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kterou úspěšně ukončil v roce 1923. S aktivní tvorbou začal všestranně talentovaný Sutnar už jako student. Svou prací se významně podílel na rozvoji nově vznikajícího Československého státu a poměrně brzy se zařadil i mezi osobnosti světového designu.

Klíčovým pojmem Sutnarovy tvorby se stala vizuální komunikace, promítající se v jeho jednotlivých dílech i ve formě jejich prezentace. Vedle moderního grafického designu byl průkopníkem českého moderního užitého umění.

Zásadní etapou Sutnarovy tvorby, byly jeho návrhy předmětů ze skla, porcelánu a kovu. Právě jeho porcelánové soubory se staly pravděpodobně nejznámějším zbožím Krásné jizby, prvního ateliéru bytového designu u nás, podílejícího se na přenesení principů funkcionalismu do užitého umění. V Krásné jizbě Sutnar působil od roku 1929 a to nejen jako umělecký ředitel, ale i jako autor velké části předmětů. Prvním jeho realizovaným návrhem pro Krásnou jizbu počátkem roku 1931 se stala skleněná nápojová souprava. Téměř současně začala být vyráběna čajová souprava z varného skla, praktického moderního materiálu, jehož využití vychází ze Sutnarovy snahy pozdvihnout kulturu soudobého stolování. Ladislav Sutnar navrhl první československý původní porcelánový jídelní soubor, čítající na dvaapadesát dílů. Servis vyráběný v porcelánce Epiag v Lokti vznikal mezi lety 1928 až 1932. Sutnarův porcelán byl zcela bez ozdob, u některých typů s typickým kroužkem při okraji nebo barevností porcelánové hmoty. „Soubor měl míti všechny dobré vlastnosti standardního výrobku, úzkostlivě jsem se také vyhýbal jakékoliv módnosti“, popsal Ladislav Sutnar principy, s nimiž přistupoval k návrhu. Stejně přistupoval i k návrhům několika typů jídelních příborů z nerezavějící oceli, jimiž roku 1936 dokončil svůj úkol vytvořit designérsky ucelený soubor stolního nádobí a náčiní.

Sutnarův úspěch rostl u nás i v zahraničí. Ačkoli v tehdejším Československu již patřil mezi významné osobnosti, byl pod tlakem tíživé společensko – politické situace donucen zemi opustit. V roce 1939 tak emigroval do USA, kde se po komunistickém převratu v roce 1948 definitivně usadil.

Ve Spojených státech se rychle zařadil mezi osobnosti tehdejší evropsko – americké avantgardy. V USA se proslavil především jako tvůrce jazyka vizuální komunikace v nejrůznějších oblastech, zejména v průmyslu, architektuře, stavebnictví, obchodu a marketingu. Svými informativními a reklamními letáky a katalogy usnadňoval orientaci lidem v nejrůznějších profesích, ale i při běžných nákupech. Praktickým přínosem do každodenního života byla i jeho reforma amerického telefonního seznamu nebo výchovně progresivní architektonická stavebnice pod názvem Build the Town – Postav si město.

Stěžejním přínosem bylo jeho autorství několika zakladatelských publikací o grafickém designu. Již ve 40. letech vizionářsky předpověděl informační budoucnost lidstva a dnes je považován za předchůdce grafického řešení webových stránek. Svou prací i svými úvahami tak přispěl k vizuální kultuře 20. a 21. století.

Vedle všech svých pracovních aktivit se po celou dobu svého aktivního života věnoval malbě ve stylu, který nazval „joy-art“. Jeho zatím méně známá malířská tvorba se postupně stává pozoruhodným příspěvkem světového pop artu.

Ladislav Sutnar zemřel v New Yorku roku 1976 ve věku devětasedmdesáti let.

Dílo a celospolečenský význam osobnosti Ladislava Sutnara bylo díky dvěma po sobě jdoucím totalitním režimům v bývalém Československu na dlouhou dobu důsledně potlačováno. Jeho postupný návrat a znovuobjevování tak zažíváme až po revoluci, mimo jiné v podobě výstav a akcí spojených s prezentací Sutnarova díla. Od 25. června 2015 je navíc v hlavní budově Západočeského muzea v Plzni otevřena stálá expozice průřezem tvorby Ladislava Sutnara, která návštěvníky seznamuje se všemi obory jeho mnohostranné a rozsáhlé činnosti.

Napsala: 15.12. 2015, Petra Krulišová

Zdroj:
www.sutnar.cz
www.artlist.cz
www.czechdesign.cz
www.plzensky.denik.cz

V posledních letech zaznamenáváme v interiérovém designu návrat k meziválečným a poválečným stylům – art deco a funkcionalismus.Velmi často je v této souvislosti skloňován i pojem „Halabala“.

Kdo to byl Jindřich Halabala? A jaký byl jeho přínos v oblasti bytového designu? Přečtěte si krátký článek o člověku, jehož návrhy oslovují odborníky i nadšence napříč generacemi.

Prof. akad. arch. Jindřich Halabala je známý především jako architekt – designér, spojený s činností Uměleckoprůmyslových závodů (dále jen Spojené UP závody), který položil základy a následně i rozvinul nový trend v nábytkářské tvorbě 20. století. Kromě toho byl také vysokoškolským profesorem, zakladatelem a vedoucím Vědeckovýzkumného ústavu na Dřevařské fakultě Vysoké školy lesnické a dřevařské ve Zvolenu a autorem mnoha odborných publikací.

Halabala se narodil 24. května 1903 v Koryčanech, v rodině stolaře Štěpána Halabaly, u kterého se také vyučil rodinnému řemeslu. V rozšiřování svých znalostí a dovedností pokračoval na Státní československé odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí a dále pak na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, v oboru architektura, specializace nábytek a interiér u prof. Pavla Janáka. Už jako student vykonával svou praxi ve Spojených UP závodech v Praze, kam následně nastoupil jako vedoucí pražské prodejny v paláci Lucerna. Tento krok byl pro jeho kariéru zlomový.

O dva roky později byl Halabala přeložen do brněnské centrály závodů jako vedoucí ateliéru. Zde měl široký záběr činnosti od návrhů jednotlivých kusů nábytku, organizaci výrobního programu, přes propagaci, reklamu až po samotný prodej. Zanedlouho byl povýšen na pozici náměstka vrchního ředitele podniku Vladimíra Marečka, pro záležitosti umělecké a výtvarné, s pověřením vedení nově zřízeného Vývojového výzkumného střediska dřevoprůmyslu. A právě Halabala s Marečkem ovlivnili další směřování Spojených UP závodů.

Tvorba Jindřicha Halabaly vycházela ze základů domácího tradičního prostředí nábytkářské profese, obliby funkcionalistického stylu a v neposlední řadě empatie k potřebě jednotlivých uživatelů. Jedním z cílů Spojených UP závodů za dob jeho působení tak bylo vyrábět a prodávat kvalitní bytové vybavení, dostupné co nejširšímu okruhu zákazníků, napříč všem společenským vrstvám. Díky této variabilitě se v průběhu třicátých let ke stálým zákazníkům zařadila i klientela z vyšších společenských kruhů. Vedle sériové produkce se tak začala uplatňovat více výroba zakázková, a vedle běžných výrobních vzorů vznikaly i individuálně navržené modely, vyráběné na zakázku.

Obecně byl sortiment koncipován tak, aby bylo možno skládáním jednotlivých komponentů sestavovat širokou škálu nábytkových typů, zejména úložného nábytku. Z těch se daly kombinovat různé varianty a sestavy a zařídit tak celý byt či kancelář výhradně výrobky dané firmy. Hlavní snahou bylo zachování dobré kvality výrobků a zároveň co nejvíce zvýšit efektivitu výroby.

Jednotlivé sestavy nábytku byly k vidění v síti prodejen jako  kompletně zařízené interiéry. Součástí zákaznického servisu byly služby architektů, kteří se zájemcům v prodejnách během výběru nábytku věnovali.
Získáním podniků na zpracování dřeva, kovů i textilu, dosáhly Spojené UP závody nezávislosti na externích dodavatelích. Značka „UP“ v červeném kruhu se ve své době stala synonymem kvality, ať se jednalo o UP nábytek, UP parkety, UP zárubně nebo UP čistící prostředky a další bohatý doplňkový „UP sortiment“. Díky tomu zde mohly přijímat zakázky nejen na vybavení, ale i na kompletní budování interiérů, včetně architektonických detailů. Jako jedny z prvních tak začaly Spojené UP závody vyrábět nábytek průmyslovou cestou a dokázaly přizpůsobit design svých produktů módním trendům i dobovým požadavkům v souladu se světovým vývojem.

V tradici Spojených UP závodů pokračovala na Moravě řada menších výrobců nábytku, jejich příkladu následovaly desítky továren v Praze a jinde.
Jak již bylo řečeno, Jindřich Halabala nebyl jen uznávaným architektem a designérem, ale také teoretikem, publicistou a profesorem. Během svého působení ovlivnil nejen vývoj dřevěného nábytku, ale stal se i autorem netradičně řešených návrhů modelů kovového sedacího nábytku, za které je oceňován i v mezinárodním kontextu. Halabalovy návrhy koberců jsou kvalitou srovnatelné s pracemi předních českých návrhářů bytových textilií.

Halabalova představa o kvalitě bydlení, o nábytku, který má být tvarově elegantní, dokonale zpracovaný, bezchybně funkční, skladebný, variabilní, mobilní a přitom dostupný nejširším vrstvám obyvatelstva, zůstává inspirujícím a nadčasovým odkazem i pro dnešní generace.

Napsala: 15. 4. 2016, Petra Krulišová

Zdroj:
www.czechdesign.cz
www.prague-art.cz
www.modernista.cz

HALABALA, Jindřich. Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně: [katalog výstavy : Muzeum města Brna, 29. května – 17. srpna 2003, Muzeum umění Olomouc, 12. září – 9. listopadu 2003. Brno: ERA, 2003. ISBN 80-86517-65-9.